OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Kontaktujte nás: +420 778 071 678 | kavypitel@kavypitel.cz
0 Kč

Čichači kávy

Váleční veteráni, kteří podle nařízení pruského krále Fridricha Velikého měli po čichu pátrat po ilegálně pražené kávě
POZNÁVACÍ ZNAMENÍ: slídilský nos, nafoukané vystupování
OBDOBÍ: za Fridricha Velikého od roku 1781

Káva se k Prusům dobře hodila. Propůjčovala hlavně jasnou mysl a pronikavé myšlení. Přesto kdo by tehdy, anno 1781, na dvoře Fridricha Velikého jen tušil, jakou roli bude jednou káva hrát v každodenním životě Berlíňanů? A nejen Berlíňanů! Že se stane světově druhým největším vývozním artiklem, hned po ropě?

Za vlády velkého Prusa tomu nebylo ještě ani sto let, co se tento lahodný nápoj začal nabízet v evropských šencích. Na dalekém severu se toto "pití, které se usrkávalo", zdálo švédskému králi Gustavovi III. tak příšerné, že nechal na lidech provést následující pokus: aby dokázal, že káva je jed, dával dvěma vězňům pít kávu, respektive čaj. Byl si jist tím, že během několika málo týdnů vězeň, který bude pít kávu, začne chřadnout. Pokus však nepřinesl očekávaný výsledek. Nejdříve zemřel lékař, který na vězně dohlížel. Potom zemřel druhý lékař. Experiment pokračoval. V roce 1792 byl Gustav zavražděn a až pak, ve věku osmdesáti tří let, konečně zemřel - vezeň, který pil čaj. Ten druhý, co pil kávu, byl propuštěn. Zpráva o tom, kolika let se dožil, se už nedochovala.

Ilustrace: Váleční veteráni v akci jako pruští čichači kávy; Pozadí: Úryvek z "nejmilostivějšího nařízení, de dato, 21. ledna 1781, týkajícího se prodeje pražené kávy. Podepsáno královským pruským generálním daňovým a celním úřadem Fridricha II."

Však také káva byla podivuhodným nápojem. Přišla z Orientu. A to bylo podezřelé! Tam ji nazývali "bleskem proti migréně" nebo "mlékem šachistů a myslitelů". Od této doby, co se keř pocházející z Etiopie začal pěstovat v Jemenu, byl přísun kávy dostatečný na to, aby mohly být zásobovány kavárny od Byzance až po Bagdád. Ty nesly takové názvy jako "Škola vzdělaných", což jenom zdůrazňovalo možnosti kávy. Ale nejen to: turecké vojsko přineslo kávová zrna v pytlích na bojiště u Vídně, kde byly nalezeny, když západní spojenci zahnali Turky na útěk.

Nicméně to chtělo vrchovatě smetany a cukru, aby černý nápoj Videňanům zachutnal, a bylo zapotřebí elegance Francouzů, know-how Holanďanů a schopností hugenotů, aby se káva oklikou etablovala v metropolích Německa. Fridrich Vilém vypomohl a nechal v Berlíně zřizovat kavárny na prominentních místech. Takzvané Café Royal nabízelo luxusní mok tam, kde dnes stojí Berlínský dóm, naproti Městskému zámku. Neboť Fridrichu Vilémovi to bylo jasné: s pomocí luxusního zboží se dala naplnit státní pokladna! Tak byla společně s čajem, čokoládou, šampaňským a ovocnou zmrzlinou prohlášena za luxusní artikl i káva a byla podle toho i zdaněna. Plán vyšel: v polovině 18. století Berlíňané, Lipští a Hamburčané slavnostně prostírali kávovou tabuli. V berlínském deníku z té doby si lze přečíst:

"Pokud to mělo probíhat o něco noblesněji a na stůl toho mělo být prostřeno více, pak si například svobodný výrobce varhan pozval své hosty na nedělní odpoledne a nabídl jim lahodně připravenou kávu, rýnské víno a křehké suchary. Svobodná slečna, která zvala na kávu, podávala po kávě švestky a hrozny vína. Také paní von Dorn, který bydlela na Mléčném trhu ve Schwerinském paláci, ale v boční budově směrem do dvora, hostila své hosty kávou, malými cukrovými preclíky a vinnými hrozny. Pánům byl po kávě nebo čaji nabízen dobrý Aquavit a čerstvé žemle."

V roce 1744 Braniborská vrchnostenská komora oznamuje, že

"konzumace kávy se stala přirozeností každého člověka, dokonce i těch nejnepatrnějších lidí."

Takže se to podařilo: lid kávu přijal. Ale pak to pruský král přehnal s daněmi a clem. Daňové zatížení tvořilo sto padesát procent kupní ceny kávy. Lot kávy, tedy sedmnáct gramů, stál tolik jako denní plat přadleny. Kdo si to mohl dovolit?

A tak se objevilo nové obchodní odvětví: pašování kávy, které nebylo ani příliš obtížné. Nepražená zrna nešířila kolem sebe žádnou vůni, a dokonce i malé množství se pašerákovi vyplatilo. Na vozech se senem, vozícím uhlí, povozech s dřívím projížděla kávová zrna městskými branami, aniž by si toho někdo všiml. Trhovkyně nosily kávu ke svým zákazníkům ve speciálních bandážích na prsou.

"Životní význam nějaké suroviny se nejlépe pozná podle stínu, který vrhá na právnický systém,"

napsal v roce 1934 zakladatel moderní populárně naučné literatury, Heinrich Eduard Jacob. Nebyl případ, na který by se tato výpověď hodila lépe než káva a její vliv na zákony Fridricha Velikého.

"S pomocí tisícera triků, kterým se nedalo zabránit,"

jak konstatuje panovníkovo prohlášení z roku 1781, putovala káva  z místa na místo skryta před zraky zákona. S pašováním kávy do došlo tak daleko, že

"řemeslníci a továrníci se však museli zříci svých dělníků a přadlen, protože ti opouštěli svou práci a oddávali se defraudaci, jejíž výhody byly dost slušné na to, aby uspokojily jejich sklony k lenosti a darebným nepřístojnostem... Jeho královský Majestát ale ví, jak napravit všechny tyto státu nepříznivé a škodlivé nepořádky."

Basta. Krále pašeráctví bolelo a státní pokladna, ve které to po dlouhé válce už jen vyčerpaně cinkalo, chtěla být také znovu naplněna.

Fridrich zkrátka a dobře vyhlásil na obchod s kávou monopol a povoloval pražení kávy už jen na jím určených místech. Byla to totiž jemná vůně pražené kávy, co prozrazovalo toto luxusní zboží, a ne zelená zrna, čili surovina. Ze zákona bylo vyjmuto "rytířstvo, šlechta, velitelé a důstojníci..., duchovní, měšťané, kteří žili z jejího obratu, továrníci, obchodníci ve velkém, pokud sami neprodávali kávu v malém, a všichni ti, jež stav a okolnosti opravňovaly ke spotřebě kávy".

Napsat zákon je jedna věc. Druhá věc je zkontrolovat, jestli se také dodržuje. Velký Prus zabil dvě mouchy jednou ranou, když zmobilizoval a nasadil jak čmuchaly kávy nezaměstnané veterány ze Sedmileté války, "ty odvážné lidi, kteří bojovali za stát a se zbraní v rukou zešedivěli." Čtyři sta těchto invalidů táhlo berlínskými uličkami, aby po čichu vypátralo ilegálně praženou kávu. Tito neotesaní mládenci měli povoleno vstoupit do každého domu a tam co nejdůkladněji prohledat každý pokoj a každou osobu.

"Představte si to pozdvižení, když jsem seděla s přítelkyněmi u stolu, rozrazily se dveře, do pokoje vtrhli tři uniformovaní muži, zkontrolovali naše šálky a kuchyni převrátili vzhůru nohama. K mému štěstí se to odpoledne podával jen čaj."

Tak si stěžovala jedna berlínská měšťanka, které počínání čmuchalů jen pramálo učarovalo. A protože se slídilům platilo podle výsledků, byli mimořádně pilní. Stáli tak na mostech a očichávali tam kapsy procházejících, směli provádět osobní prohlídky: umíte si představit, jaké pohoršení tito mládenci vzbuzovali u obyvatelstva.

Berlínský spisovatel Streckfuß napsal:

"Berlínský lid nenáviděl čichače kávy stejně jako hřích a vyvedl jim nejeden nebeský kousek, zvláště ženy byly rozčílené na nejvyšší míru. Všechno trápení státní správy by králi odpustili, ale to, že jim zakázal pražit kávu, nemohli unést."

Existovalo jen jedno povolání, které lidi nenáviděli více než čichače kávy. A to byli čichači paruk. Protože i paruky byly zdaněny a směly se nosit jen se zvláštní licencí. Aby přezkoumali pečeť, směli čichači paruk podle zákona strhnout komukoliv vlasy z hlavy.

"Mnohým cestujícím se zkazila nálada jen při pouhém pohledu na celníky," napsal Friedrich Nicolai. Zbytku obyvatelstva ostatně také. Tak se stalo, že pašeráci byli mezi lidem oblíbenější než králem vysílaní čmuchalové. Účty přesto nahoru nešly, a tak musel pruský král před tolika organizovanými přáteli kávu kapitulovat a svůj monopol zase zrušit. Od té doby platilo: Káva je pro všechny.

Zdroj: Mastičkáři, čichači kávy, brabenáři aneb čím se živili naši předkové. Michaela Vieser, Irmela Schautz, Grada, 2011

TOP produkty

Dallmayr Espresso Monaco

100% Arabika, vhodná zejména na přípravu espressa. Pražena a míchána speciálně pro přípravu kávy…

skladem

Dallmayr Espresso Monaco
Cena:
750 Kč s DPH

Do košíku

Kávovar Philco PHEM 1000

Skvělou chuť šálku espressa či cappuccina Vám nabízí automatické espresso Philco PHEM 1000. Další…

skladem

Kávovar Philco PHEM 1000
Cena:
18 999 Kč s DPH

Do košíku

Originální dóza na kávu Dallmayr

Porcelán, ruční práce, ručně malováno, výška 26cm. Omezené množství.

skladem

Originální dóza na kávu Dallmayr
Cena:
3 500 Kč s DPH

Do košíku

Proč právě název "Kávy pitel"...?!

Už víte, proč název "Kávy pitel" s měkkým "i"?

Vlastní, čerstvě pražená káva nejvyšší kvality