Barokní alej světců před rozlehlou budovou Jezuitské koleje je stejně využívaným fotogenickým místem jako Karlův most v Praze. Ale byli jste se někdy podívat v té koleji, která je dnes sídlem Galerie Středočeského kraje (GASK)? A to nejen na kdysi bývalým hejtmanem Rathem proslavenou iluminaci nebo o mnoho později na slavnou jagellonskou výstavu?

Turisté spěchající z chrámu svaté Barbory zpravidla věnují pozornost panoramatu — a tím se ke galerii k vlastní škodě otočí zády. I proto tam obvykle najdete vítanou oázu klidu. Za vidění přitom stojí i budova sama o sobě, respektive její refektář či barokní lékárna, ale hlavní zážitky pro dospělé se skrývají ve výstavních sálech, pro děti pak tam, kde najdou výtvarno, s kterým si mohou hrát.

Refektář galerie nabízí oslnivý interiér.

Refektář galerie nabízí oslnivý interiér.

FOTO: Eva Mráčková

Kromě dočasných výstav si rozhodně nenechte ujít expozici Stavy mysli/za obrazem, která byla pro svou úžasnou koncepci ohodnocena prestižní muzejní cenou Gloria musaealis. Je lehce obměňována, ale koncepce i zlaté hřeby zůstávají a zhlédnout je můžete až do listopadu příštího roku. Obrazy či objekty zde nejsou řazeny ani chronologicky ani podle autorů, ale jsou seskupeny podle nálad a pocitů, které vyjadřují. Rovnocennou součástí je doprovod vhodných citátů osobností, jež samy stojí za pozornost.

Vystaveny jsou artefakty z různých dob i žánrů, takže se ne všechny musí každému líbit — ale zato si každý může přijít na své. Tedy když výstavu neproletí, ale procítí. Je tam toho ostatně dost pro konzervativní i pro avantgardní publikum. Od klasiky a surrealismu po geniální nápad oltáře milénia Jana Šafránka.

Za zastávku stojí výstava Stavy mysli/za obrazem.

Za zastávku stojí výstava Stavy mysli/za obrazem.

FOTO: Eva Mráčková

Milénium Jana Šafránka

Milénium Jana Šafránka

FOTO: Eva Mráčková

Kdo má rád protiklady, určitě ocení dlouhodobou výstavu Alej světců, která si v kontrastu k barokním sochám před galerií hraje se symboly hodně netradičně, pro ortodoxní věřící až svatokrádežně. Najdete tu třeba kříž sestavený ze smetáků nebo Krista pověšeného na ramínku na šaty.

Z dočasných výstav je překvapením expozice Tváře expresionismu uspořádaná ve spolupráci s Galerií Božidar Jakac v Kostanjevici na Krki ve Slovinsku. Do 15. září tak má česká veřejnost poprvé možnost seznámit se s díly slovinských umělců, z nichž většina studovala v Praze.

Stálou inspirací pro duchovně orientované návštěvníky je permanentní jezuitská expozice, která spočívá v citátech Anthonya de Mello vystavených na prostých bílých panelech, které vás vedou do vyšších pater.

Oddechněte si v zahradě

Ke vstřebání dojmů z návštěvy galerie se nabízejí zahrady GASK. S fontánou, lavičkami a nádherným výhledem do všech stran. Na budovu jezuitské koleje i s věží chrámu sv. Jakuba v pozadí, na chrám svaté Barbory i ven ze starého města.

Pohled na chrám sv. Barbory ze zahrad galerie GASK. Dá se tu pěkně odpočívat.

Pohled na chrám sv. Barbory ze zahrad galerie GASK. Dá se tu pěkně odpočívat.

FOTO: Eva Mráčková

V kavárně GASK si můžete objednat piknikový koš a mít svačinu v trávě. Anebo využít možnost občerstvení u stolků tamějšího bistra Zero Point s celkem bohatým sortimentem teplých i studených nápojů. Sousedí s malým amfiteátrem, kde se příležitostně pořádají programy, aby Kutná Hora žila nejen pro turisty.

Sláva města se zrodila u vína

Víno a vinice ke Kutné Hoře patří odedávna. Smíme-li věřit legendě, může víno i za bohatství a pověst Kutné Hory. O místní stříbrnou rudu prý zakopl mnich Dominik právě při práci na vinici. Vinice dnes najdeme přímo v centru při zahradách GASK či na stráni Pod Barborou, jakož i v části Sedlecké, jako je trať U Všech svatých a další.

Ty uvedené mají jedno specifikum: v rodině Rudolfských, kteří založili společnost Vinné sklepy, se totiž neorientují na kvantitu, ale na souznění s přírodou. Víno se zde pěstuje podle tradic, bez použití chemických preparátů na vinici ani ve sklepě, počínaje přírodním hnojením a konče přírodním kvašením bez dodávání vyšlechtěných kvasinek. Víno zraje v dřevěných sudech či dokonce i se stopkami v keramických amforách.

Kutná Hora je městem vína. Tady se vstupuje do sklepů.

Kutná Hora je městem vína. Tady se vstupuje do sklepů.

FOTO: Eva Mráčková

Víno kvasí nejen v sudech, ale i v amforách.

Víno kvasí nejen v sudech, ale i v amforách.

FOTO: Eva Mráčková

Odměnou za tento způsob biodynamického hospodaření je sice více práce a nižší výnos, zato radost z dobře odvedeného díla, mimořádné chuti a dobré svědomí. Tato vína nenajdete v supermarketech, jen u vybraných prodejců — a samozřejmě v sídle společnosti, kterým je část Voršilského kláštera.

Jeho budova byla plánována v 18. století opravdu velkoryse, natolik, že nakonec Kilián Ignác Dientzenhofer stačil vybudovat jen polovinu. Přilehlý kostel Nejsvětějšího srdce Páně byl přistavěn až v minulém století. Jeho oltář je nezvykle, ale příhodně ověnčen vínem a zlatými klasy.

Část kláštera se momentálně opravuje, ale vinařství je vedle a má dost prostoru pro víno i jeho vyznavače, kteří je zde mohou zakoupit. Nebo si dohodnout ochutnávku v krásném prostředí refektáře, kde se pořádávají i koncerty.

Refektář Voršilského kláštera

Refektář Voršilského kláštera

FOTO: Eva Mráčková

Tím můžeme dnešní exkurz ukončit. Ne že by v Kutné Hoře nebylo nic dalšího, naopak. Ale ani Pražáci nemusejí zhltnout co nejvíc pozoruhodností Kutné Hory naráz a mít v hlavě místo dojmu chaos. Vlakem sem dojedou zhruba za hodinku, autobusem po středočeských obcích pohodlně za hodinu a půl.

Seniory nad 65 let vyjde cesta na nějakých 30Kč, pro starší 70 let je to autobusem dokonce zdarma. Takže si lze užít takových výjezdů dle libosti. A pojedete-li domů po silnici, zastavte se v obci Přítoky (zastávku tam má i autobus PID). Asi 10 minut pěšky do mírného kopce doprava od hlavní silnice uvidíte zvoničku a naproti kavárnu U Michaela.

Dvojdům je bývalou gotickou tvrzí přestavěnou v renesančním slohu.

Dvojdům je bývalou gotickou tvrzí přestavěnou v renesančním slohu.

FOTO: Eva Mráčková

Z vnějšku bytelný dvojdům je ve skutečnosti bývalá gotická tvrz, později přestavěná renesančně. Části původní kamenné krásy jsou zachovány uvnitř. Tvrz patřívala kdysi jezuitům, čímž se nám výlet historicky krásně vrátí ke svému začátku.

(Převzato z Novinky.cz)