„Máme tady další palebný úkol,“ zazní z dálky od velitelů. Zdánlivý „piknikový“ klid v trávě pod modrou oblohou ve vojenském prostoru Hradiště na Karlovarsku se mění v rychlou akci.
Asi padesátka záložáků se na tuhle chvíli připravovala dlouhé měsíce. Jde o pomyslný vrchol, čeho u záložní jednotky 13. dělostřeleckého pluku z Jinců mohou dosáhnout. A každý z nich je na to právem patřičně hrdý.
„Jsem trochu nervózní, co to s tím auťákem udělá. Až vystřelíme ten první náboj, bude to znamenat dokončení celého výcviku a školení,“ říká osmadvacetiletý Michael Drahoš.
V Aktivní záloze slouží jako řidič takřka třicetitunové samohybné houfnice na osmikolovém podvozku. To v civilu je baristou. Jezdí s vlastnoručně přestavěnou dodávkou po různých akcích a vaří lidem dobrou kávu.
Do zálohy přišel před třemi lety. Jak sám říká, z určitého pocitu vlastenectví. „Vyhnula se mi základní vojenská služba, kterou jsem si ale chtěl projít. Záloha tak byla pro mě jediná možnost,“ dodává.
Dosud panující ticho rázem protíná řev motorů. První pětičlenná osádka záložáků dostává zelenou. Nabíjení. Odpočítávání z vysílačky. Brzdová světla na vozidle se rozsvítí a nad stráň se vyvalí masivní oblak ohně a dýmu. A znovu a znovu. Celkově záložáci dostali ke střelbám šedesátku nábojů.
Z dálky lze zaslechnout jen slabé dunění, jak dělostřelecké granáty 152 milimetrů dopadají až daleko za protějším kopcem, zhruba deset kilometrů odsud.
Aktivní záloha
Současný systém Aktivní zálohy začal vznikat v roce 1999, kdy tehdejší náčelník generálního štábu Jiří Šedivý povolal záložáky na první dobrovolná vojenská cvičení. Z účastníků dobrovolných cvičení postupně vznikala jádra útvarů Aktivní zálohy.
Ty začaly být soustavně budovány až od roku 2002. V jednotlivých krajích vznikly v roce 2004 krajské pěší roty, které jsou určeny zejména k pomáhání při živelných pohromách a ochraně objektů důležitých pro obranu státu v rizikových situacích.
Kromě toho jsou postupně zakládány specializované útvary aktivní zálohy jako tanková rota, ženijní rota či útvar speciálních sil.
V současnosti má Ativní záloha přes 3 tisíce členů. Velení armády jich chce mít do roku 2025 asi 5 tisíc.
Základní informace o požadavcích, odkazy na všechny jednotky Aktivní zálohy lze najít na oficiálních stránkách.
Zájemce může přijít na některé z rekrutačních středisek AČR, které je v každém krajském městě nebo vyplnit on-line žádost.
|
„Ten první výstřel byl plný očekávání, jaká to bude hrozná pecka. Zevnitř to ale zase tak moc slyšet není, máte kuklu. Celé se to akorát zaklepe, jako když přejede přes velký hrbol,“ popisuje svoje bezprostřední dojmy jedenapadesátiletý Michal Petrus. „A nebo jako když se s vámi na pouti prudce zastaví kolotoč s labutěmi,“ ozývá se z hloučku o kousek dál.
Petrus je jedním ze dvou velitelů děl, které už jednotka záložáků má. V civilu pracuje jako zdravotnický záchranář v Praze a do zálohy se přihlásil před deseti lety poté, co u záchranky spolupracoval s armádou na velké vojenské přehlídce.
Po letech u pěší roty přímo v metropoli chtěl podle svých slov nějak postoupit o stupínek výš. Vybral si dělostřelce. „Velcí kluci potřebují velké hračky,“ dodává se smíchem.
Ostré střelby považuje stejně jako ostatní z jeho osádky za absolutní vrchol. „Museli jsme projít základním kurzem obsluhy, kurzem velitelů děl a teprve teď můžeme opravdu vystřelit, máme na to všechny potřebné papíry. A jsme rádi, že jsme to dokázali,“ konstatuje.
Podobně hovoří i pětapadesátiletý Lubomír Kufa. Jinak elektromontér z Prahy, který dříve pracoval na trakčním vedení na železnici a teď instaluje veřejné osvětlení. U zálohy je „veteránem“. Slouží už čtrnáct let, když se při povodních rozhodl nějak pomáhat. S pěší rotou pak stavěl protipovodňové zábrany. Asi před rokem se rozhodl pro změnu.
„Nějak jsem to trefil k dělostřelcům. Je to něco jiného, ale vypadá to zatím dobře,“ tvrdí s tím, že s koncem povinné vojny se mu armáda zdá „nějak pohublá“ a proto bude sloužit dokud bude moci. A manželka se prý už dávno zvykla, že chodí rád po horách a vždycky se na nějakou dobu „někam ztratí“.
Na řadě je letectvo
Podle náčelníka Generálního štábu Aleše Opaty je obdivuhodné, jak rychle dokázali záložáci zvládnout svěřenou techniku vzhledem k tomu, že se jednotka buduje pouze tři roky. Na ostré střelby se proto přijel podívat. Připomněl, že podobně je na tom i jednotka Aktivní zálohy 73. tankového praporu.
Ta před časem absolvovala ostré střelby z modernizovaných tanků T-72M4 CZ v rámci cvičení Czech Lion, kde byla tanková četa záložáků přímo součástí jednotek po boku profesionálů. „Cílem samozřejmě je, aby techniku na této úrovni zvládly všechny záložní jednotky u bojových útvarů,“ uvedl Opata.
Jeho poradce pro Aktivní zálohu Ludvík Cimburek upozorňuje na ohromné nadšení a motivaci záložáků. „Osobně se těším na chvíli, až se pojedu podívat na první záložníky, kteří budou létat, protože od roku 2020 se začínají vytvářet letecké a technické roje aktivní zálohy u leteckých základen v Praze, Čáslavi a Náměšti,“ podotkl.
Hrdost na záložáky neskrývá ani velitel 13. dělostřeleckého pluku v Jincích Ivan Mráz. Připomíná, že jde o jedinou dělostřeleckou jednotku záloh u nás. A upozorňuje na fakt, že si jeho útvar záložáky školí a cvičí sám. „Trvá to zhruba rok, než si záložák naostro vystřelí. Je k tomu dlouhá cesta přes teoretickou a vševojskovou přípravu,“ konstatuje.
Dělostřelecká jednotka Aktivní zálohy má podle něj v současnosti 54 členů. Tabulkově je ještě asi dvacet míst volných. Na ostré střelby přijelo 48 záložáků, pět se řádně omluvilo z rodinných nebo pracovních důvodů a jeden měl nějaké zdravotní potíže.
„Předpokládáme, že stav doplníme rychle, protože zájem o Aktivní zálohu je dlouhodobě velký. Budeme tak mít celou dělostřeleckou baterii,“ plánuje. Vyzbrojena bude právě kanónovými houfnicemi DANA, až armáda dělostřelectvo přezbrojí moderní technikou. Jak podotýká, stávající houfnice sice slouží už od osmdesátých let minulého století, ale dělostřelci je stále udržují v co nejlepším stavu, aby mohly sloužit ještě záložákům.
Většinu z nich podle Mráze tvoří nadšenci, sympatizanti, vlastenci, ale najdou se i bývalí dělostřelci. „Všichni jsou to srdcaři a ke všemu přistupují velmi zodpovědně. Jejich zapálení pro věc je vyšší než u některých rekrutů, kteří se hlásí jako profesionálové,“ tvrdí.